Kamila
Zelená

Kamilo, můžeš nám představit Bednu?

Bedna je typické nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které pracuje s dětmi, mladými lidmi, dospívajícími a mladými dospělými od šesti do šestadvaceti let. Pracuje s nimi jak v ambulanci, tak v terénu. Soustředí se na to, aby jim byla nablízku v průběhu jejich dětství i dospívání, časné dospělosti. Pracuje s lidmi především ze sociálně znevýhodněného prostředí, kteří mají různé potíže, zátěže, nedostatky, nebo je obklopuje nepodnětné prostředí.

Bedna letos oslavila patnácté narozeniny. Co pro tebe toto výročí znamená?

Pro mě osobně to znamená radost a důvod k mejdanu. Ten se vydařil, oslavili jsme s grácií naše patnácté narozeniny za přítomnosti mnoha kolegů z oboru i zástupců politických špiček České republiky. Byla to velká radost. A navenek to pro mě znamená, že jsme si potvrdili, že patříme do sítě sociálních služeb ve středočeském kraji, že máme dlouhodobě výsledky, které nám zajišťují, abychom na svém místě zůstali. A možná to pro mě znamená, že po patnácti letech máme co říci světu a máme názor jako patnáctiletí mladí lidé, se kterými se potkáváme, již mají své názory. I Bedna v patnácti letech může říci, že oplývá mnohým věděním a může obohacovat svět okolo.

K výročí jste si nadělili i dárek. Vyhráli jste Výroční cenu České asociace streetwork, vyhráli jste ČASOVANOU BOTU v kategorii Tým roku. Co si odnášíš z ceremoniálu předávání?

Zase velkou radost a sebezkušenost uvnitř, že se dá být zároveň plná hrdosti a dmout se pýchou a zároveň být velmi pokorná. Při předávání jsem si uvědomila, kolik týmů by si to zasloužilo. A že jsme to tentokrát byli my, neznamená, že jsme jen my královnami, královnami navždy. Je spousta kolegů, kteří odvádějí skvělou a perfektní práci a mělo by se takto časem dostat na všechny.

ČASOVANÁ BOTA je putovní cena a za rok jí budete moci někomu dalšímu předat. Čím si myslíš, že Bedna porotu zaujala? Co bylo rozhodujícím faktorem, že jste vyhráli?

Vím, že jsme byli nominovaní za dobrou mezioborovou spolupráci, za mentoring i za dobrou personální politiku, kterou v Bedně vedeme. Myslím si, že to byl mix toho všeho a navíc to, že dlouhodobě vykazujeme dobré výsledky a že se o nás ví, že jsme trochu šprti (směje se).

Proč je mezioborová spolupráce v rámci nízkoprahového zařízení pro děti a mládež tak důležitá a můžeš nám to přiblížit na konkrétním příkladu klienta nebo klientky?

Jsem přesvědčená, že spousta odborníků v různých profesích pracujících s dětmi a mladými lidmi odvádí hodně dobrou práci. Ale dokud si každý hrajeme na svém písečku a snažení nepropojíme, nemůžeme pomoct na všech místech, jak by bylo zapotřebí. Jedině když potáhneme za jeden provaz s ostatními službami, školskými zařízeními, různými poradnami, se všemi, kteří se podílí na edukaci dětí a mladých lidí... dokážeme velké věci.

Kdybych měla přiblížit konkrétní příklad. Napadá mě celá řada. Nejvíce v posledním roce mi udělala radost mezioborová spolupráce, která se týkala naší klientky, dvanáctileté dívky, která kromě toho, že pochází ze sociálně znevýhodněného prostředí a je dcerou maminky, která sice je dobrá žena, ale její rodičovské kompetence nejsou příliš vysoké, tak kromě toho je také s mentálním hendikepem. U nás se ocitla, protože se kamarádí s ostatními dětmi v lokalitě, ve které žije. Žije na ubytovně. Její maminka nebyla schopna a nedokázala jí najít zařízení, ve kterém by bylo o ní postaráno. Ocitla se tedy u nás, byť to není typický člověk z naší cílové skupiny, hledali jsme možnosti, jak jí být co nejvíce k užitku. Ve spolupráci s její školou Pod šachtami v Příbrami a s obecně prospěšnou společností Alka, která pracuje s lidmi s mentálním, tělesným nebo kombinovaným postižením, jsme dokázali pomoci rozvíjet její schopnosti, aby dokázala mezi vrstevníky fungovat, povedlo se jí zařadit do skupiny v Alka. Nyní se o ní dělíme, když má Alka akci, je naše klientka u nich, když mají zavřeno, je u nás. V posledním roce rozkvetla, ukazuje se, že mentální hendikep nemusí být úplnou brzdou vývoje a dítě takto limitované a ze sociálně znevýhodněného prostředí může najít své talenty a dovednosti, s kterými se jí bude žít lépe.

Jak jí berou ostatní klienti, jak funguje na klubu?

Patří se říct, že před tím, než jsme o ní začali uvažovat jako o klientce, padla otázka do mého týmu, jestli dítě s takto zásadní zátěží spadá do naší cílové skupiny. Musím říci, že mě velice potěšilo, že všechny mé kolegyně se shodly na tom, že minimálně do té doby, než budeme vědět, kam bychom jí doporučily, s ní budeme rádi v kontaktu. Když začala navštěvovat náš nízkoprahový klub, tak zpočátku jsme musely s ostatními klienty ladit vhodnost a nevhodnost chování, pošťuchování a narážek. Ale poměrně rychle se stalo, že skupina, která chodí pravidelně, jí přijala mezi sebe a začala se o ní starat!

Říkala jsi, že poskytujete služby v terénu a na klubu. V terénu spolupracujete s organizací Magdalena, poskytující adiktologické sociální služby. Jak velké téma u dětí a mladých lidí v Příbrami je závislost nebo užívání psychoaktivních látek.

Závislost u naší klientely, která navštěvuje nízkoprahové zařízení, není typický projev. Ale užívání psychoaktivních látek k té cílové skupiny patří, zejména nyní, kdy se na trhu objevují zcela nové látky, například konopné deriváty nebo mnohokrát diskutovaný kratom a další substance. Myslím si, tedy, že to tématem je a je to jeden z hnacích motorů, který udržuje naši spolupráci s Magdalenou. Původně jsme s Magdalenou navazovali vztahy kvůli tomu, aby oni poskytovali edukaci našim klientům v rámci programu na klubu. Ale postupem let jsme si uvědomili, že chodit do terénu společně může být velice výhodné. Pracovníci adiktologických služeb, kteří jsou zvyklí pracovat spíše s dospělou klientelou, neznají otvíráky, mechanismy, jak proniknout do mladší cílové skupiny. To jsme jim nabídli. Zároveň od nich zase čerpáme odbornost vztahující se užívání psychoaktivních substancí. Díky tomu, že jsme s nimi v neustálém kontaktu, zůstáváme v obraze, což by jinak pro nás bylo hodně obtížné. Začínáme poskytovat prostor u nás, pracovník Magdaleny má vyhrazený i časový prostor, ve kterém za ním mohou docházet naši klienti na poradenství, které se týká užívání drog.

Takže to je také další příklad mezioborové spolupráce... Vtáhni nás trochu do terénu. Každé větší město v České republice má svá specifika. S jakými výzvami se v terénu potkáváte vy v Příbrami.

Příbram není příliš velké město, má asi 30 tisíc obyvatel, ale má poměrně hodně ubytoven, kde žijí rodiny s dětmi. Největší výzva je pro nás práce s dětmi, které v průběhu svého krátkého života nepoznaly nic jiného než vyloučené lokality nebo právě nejisté bydlení. To je zásadní znak většiny našich klientů, řekla bych 3/4 klientů, se kterými se potkáváme. Příbram je specifické město a v rámci středočeského kraje má nejstarší populaci. Přestože Příbram vede vstřícnou sociální politiku, tak je samozřejmé, že se zaměřuje na jiné cílové skupiny. Je pravda, že řada mladých lidí, kteří dosáhnou nějaké úrovně vzdělání, tak Příbram opouští. Populace u nás stárne a mně dělá velkou radost, že teď po mnoha letech se probouzí mladá scéna, studenti, kteří sice odcházejí studovat mimo Příbram, ale Příbram si zamilovali jako místo, kam se chtějí vrátit. Pracují na tom, aby tam kultura fungovala lépe než dosud. A dělá mi velkou radost, že tihle lidé z úplně opačného spektra společnosti, než mladí lidé, se kterými se setkáváme, tak na naše klienty myslí a zapojují je do veřejného dění. Mluvím konkrétně o studentském festivalu Odraz, který s námi už pět let spolupracuje. Nebo o divadelním uskupení Pivní bratři, kteří aktuálně zapojují naše klienty do svého představení.

Komunita je aktivní a můžete s ní spolupracovat. Od koho vyšla aktivita??

Od nich. Našli si nás a mě dojímá, že mysleli na své vrstevníky, kteří nemají takové štěstí, nenarodili se na dobré startovní čáře. Našli si je a dodnes je podporují.