Jiří
Daněk

Co vás přivedlo k sociální pedagogice?

K sociální pedagogice jsem dospěl postupně. Původně jsem studoval střední průmyslovou školu v Břeclavi, zaměřenou na elektrotechniku a na elektrickou trakci v dopravě. V Břeclavi jsem bydlel na internátu v domovu mládeže, byla to cesta k sociální pedagogice. Hodně mne tam ovlivnila naše vedoucí vychovatelka, díky které jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych se dostal k práci s dětmi. Hledal jsem možnosti, co ta práce obnáší, jaké obory se dají studovat. Tak jsem se dostal k sociální pedagogice.

Bavíme se především o sociálním pedagogovi na základních a středních školách... Jak byste vysvětlil jeho roli studentovi střední školy, který se rozhoduje, zda se této profesi bude věnovat?

Práce sociálního pedagoga je velmi pestrá, bohatá a zároveň potřebná a užitečná. Studenta střední školy bych nalákal na to, že sociální pedagog je poradenský pracovník ve škole, který je součástí školního poradenského pracoviště a pomáhá s nejrůznějšími obtížemi dětí v rámci vzdělávacího procesu. Žákům poskytuje podporu a pomoc. Mohou se na něj kdykoliv obrátit, s čímkoliv za ním přijít. Ať už jsou to problémy se spolužáky, učiteli nebo nějaké obtíže doma. Když hledají někoho, kdo je vyslechne, pomůže jim, poradí jim. Sociální pedagog se snaží pomáhat i rodičům, pracuje s rodinami žáků, má velké možnosti zlepšit život dětí i podmínky jejich vzdělávání. Usiluje o to, aby se děti cítili ve školách a v domácnostech dobře, aby se rozvíjel jejich potenciál a životní dovednosti.

Kdybyste měl říci, v čem vidíte rozdíl oproti sociálnímu pracovníkovi. Jaký je rozdíl mezi sociálním pracovníkem a sociálním pedagogem?

Obě profese jsou si velmi blízké. Rozdíl je v rámci pojetí samostatných oborů. Sociální pedagog se zaměřuje převážně na prostředí, kde se jedinec, dítě, rodina vyskytuje a pomocí sociálně pedagogických metod jedná v oblasti prevence a kompenzace. Sociální pracovník naopak zasahuje do prostředí a do situací, kdy jedinec, skupina, žák, mají nějaké sociální problémy a vyskytují se tam patologické jevy. Když si rodina nedokáže pomoci vlastními silami. Cílem sociálního pracovníka je zejména pomoc a zároveň pomoci klientovi tak, aby do budoucna jeho pomoc nepotřeboval. Naopak cílem sociálního pedagoga je formování osobnosti jedince, popřípadě rodiny, formování ke zdravému životnímu stylu. Rozdíl v obou profesích vidím také v tom, že pokud sociální pedagog pracuje ve škole, potřebuje mít oproti sociálnímu pracovníkovi velké vědomosti a dovednosti v pedagogice, psychologii, školské legislativě. Musí umět pracovat se třídami, se skupinovou dynamikou. Poskytuje pomoc i učitelům, včetně metodické podpory.

Zjišťoval jsem si, že 56 procent ředitelů, kteří aktuálně pozici sociálního pedagoga zřízenou ve škole nemají, by o tohoto pracovníka stáli. Většinou na zkrácený úvazek. Jak vnímají ředitelé pozici sociálního pedagoga a s čím se ředitelé v tomto smyslu potýkají?

Kolegové v asociaci dělali výzkum a zkoumali mimo jiné vnímání této pozice. Ukazovalo se, že ředitelé nevěděli, co mají od pozice očekávat. Při zavedení pozice se vnímání zlepšilo a ředitelé začali vidět obrovský přínos pro školu, pro dítě i pro rodiče. Že sociální pedagog zastává ve škole významnou úlohu v prevenci předčasného odchodu ze vzdělávání, dokáže dobře a včasně podchycovat i další problémy, a to ty, které u pedagogů nejsou v kapacitních možnostech podchytit. Ředitelé hodně oceňují, že sociální pedagogové rozklíčují problémy a nasíťují další potřebné služby a pomoc, poskytují žákům na škole podporu, mohou spolupracovat s dalšími kolegy...

Se sociálním pedagogem se člověk může setkat nejen na základní škole, ale i na mateřské či střední škole. Můžete sdělit nějakou dobrou zkušenost z tohoto prostředí, případně jestli máte ze své praxe nějaký silný zážitek, který vás utvrdil, že má tato práce smysl?

Největší počet sociálních pedagogů je na základních školách. A určitě to má smysl. Když vidím žáky spokojené, když zažijí úspěch či radost, když se jim něco podaří, přestože měli nějaké obtíže ve škole, náročné chování, nebo čelili kupříkladu domácímu násilí... A najednou ve škole a ve svém životě zažívají úspěch, cítí, že život má smysl a cenu, chtějí se dále vzdělávat, míří na střední školu. Je krásné vidět bývalé žáky, kteří jsou už dospělí, mají své rodiny, práci.

Zjistil jsem, že na základních školách pracuje více jak 250 sociálních pedagogů (v lednu 2025 to bylo 265). Vy už jste to naznačil. Jaké přínosy pozice přináší ve vzdělávacím a sociálním kontextu?

Řešili jsme nedávno rodinu, kde byli čtyři sourozenci, každý v jiném ročníku, u všech se objevovala vysoká absence. Rodiče je neomlouvali, takže vznikali ve větší míře neomluvené hodiny. Neměli potřebné pomůcky. Rodina se k nám přistěhovala před rokem. Byla za mnou třídní učitelka s pomocí o spolupráci. Navštívil jsem rodinu doma, maminka mi sdělovala její současnou náročnou situaci. Během letních prázdnin se přistěhovali, musela najít rychle nové bydlení, nájem v centru města se ale pohyboval ve vysokých částkách nehledě na kauci. V tu chvíli to úplně nezvládala. Chyběly peníze i na zakoupení pomůcek. Měla brigády, chodila z práce do práce, nezvládala se starat o děti. Dětem se do školy nechtělo, což maminka často ani nevěděla. Udělali jsme ve škole společnou schůzku, domluvili jsme se na krocích, oslovili jsme s maminkou Úřad práce ČR, vyřídili jsme společně dávky i na zakoupení školních pomůcek. Navázala se spolupráce se sociálně aktivizační službou, se kterou maminka spolupracuje do dneška. Sociální pracovnice jí pomáhá, společně řešíme, co je potřeba. Najednou se hodně výrazně zlepšila docházka všech sourozenců, mají všechny potřeby a ve škole je to baví. To je jeden z příkladů, kde se to daří měnit.

Popsal jste reálný dopad sociálního pedagoga ohledně školní absence, nepříznivé rodinné situace... Kde jsou limity intervence? Kde už na to jako sociální pedagog nestačíte?

Limitů sociálního pracovníka je spousta. Mám příklad dobré praxe i oněch limitů. Jsou to například úzkosti dětí, které se hodně projevují a hodně dětí tím trpí. Řešili jsme u naší žákyně, která má díky úzkostným stavům velice odmítavý postoj ke škole a celkově ke vzdělávání. Byla v péči naší školní psycholožky i psychiatra a stejně se to nepodařilo zlepšit. Hodně pomohlo, když jsme udělali přípravné setkání i s kurátorkou pro děti a mládež. Nastavil se plán pedagogické podpory, nastavily se další kroky, například jsem jí chodil doprovázet do školy, když jsem se u ní ráno stavil... Navyšoval se počet hodin, které bude přítomná ve škole. Na začátku jsme začali na dvou hodinách, nyní jsme už na šesti. Úzkosti se pomáhají řešit medikací, jsme v kontaktu s psychiatrem. A zde vidím limit sociálního pracovníka, protože bez dalších odborníků by se zde problémy řešit nedaly.

Zmínil jste spolupráci s psychiatrem, zapojení sociálně aktivizační služby. Máte dobrou zkušenost s nízkoprahovými službami?

Pokud je ve školách sociální pedagog, spolupráce je lepší. Osobně mám s nízkoprahem velmi dobrou zkušenost. Před rokem jsme spolupracovali s kolegyněmi z nízkoprahu, když se jim svěřil náš žák a jejich klient, že je ve škole šikanovaný. Kolegyně nám to přišli do školy říci. Pomohlo nám to, získali jsme od nich spoustu informací, které nám pomohly při řešení situace, celkového zmapování, jaké jsou tam vztahy, kde se to děje nejčastěji. V předávání informací a zpětné vazby při práci s žáky a rodinami je spolupráce s nízkoprahovými zařízeními velice přínosná. Díky spolupráci může být zajišťována i další návazná pomoc dětem mimo školu. V minulosti jsem některé žáky do nízkoprahu doprovázel, navštěvujeme s žáky dny otevřených dveří, kde se seznámí s prostředím a pracovníky. Už se pak nebojí do nízkoprahu docházet.

Nyní se dotknu legislativy. je to ožehavé téma. Ukotvení sociálního pracovníka v české legislativě stále chybí. V rámci příprav metodiky pro sociální pedagogy se zaměřujete též na vytvoření etického kodexu a legislativního balíčku. Tento balíček bude obsahovat návrhy na zapracování pozice „sociální pedagog“ do klíčových právních předpisů, jako je katalog prací, zákon o pedagogických pracovnících či vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Jak se Vám daří v tomto směru, na jaké cestě to nyní je?

Legislativní ukotvení naší profese se řeší již řadu let. Podařila se nám navázat úzká spolupráce s ministerstvem školství v rámci připraveného legislativního balíčku. Hodně se diskutovalo, zda má být sociální pedagog pedagogickým pracovníkem, jaké jsou jeho činnosti, přínosy a podobně. To se nám díky různým pilotážím, výzkumům i úspěchům z praxe podařilo doložit a přesvědčit ministerstvo, že sociální pedagog má být mezi pedagogickými pracovníky. Momentálně to vypadá tak, že jsme ve spolupráci s MŠMT připravili podklady pro důvodovou zprávu RIA a probíhalo schvalování i nového návrhu školského zákonu, zákona o pedagogických pracovnících, který se primárně soustředilo na sociální pedagogy a školní psychology a institucionalizaci těchto pozic. Sociálního pedagoga se podařilo dostat i do tohoto zákona jako variantní řešení. Bohužel v říjnu na jednání vlády byla pozice sociálního pedagoga z návrhu vyřazena. Podle našich informací jsou největší překážkou asi finance. Pořád se řeší, jakým způsobem bude pozice ve školách financována. Na konci tohoto školního roku končí financování z národního plánu obnovy a pro základní školy i z operačního programu Jan Amos Komenský. Uvidí se, co bude dál. S MŠMT jsme měli zřízenou pracovní skupinu, kde jsme stanovili standardní činnosti a pozice. Máme všechny dostupné materiály, řadu let probíhaly pilotní výzkumy... Nyní se podařilo získat i podporu celé řady poslanců, takže se snad sociální pedagog vrátí do zákona pozměňovacím návrhem.

Rozhovor vedl Robert Knebl, odborný garant projektu podpora multidisciplinární práce s dětmi a dospívajícími v NZDM.