Jiřina
Šiklová

Po revoluci v roce 1989 jste iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze. Co oboru ještě přinesl převrat?

Zásadní je, že se začala dělat sociální práce na úrovni nevládních organizací. Do té doby byla tato oblast doménou státu. Poskytovalo se jen to, co stát rozhodl, že je důležité. Po roce 89 se vrátily NGO`s, tedy nevládní neziskové organizace. Považuji to za správné, protože svého času veškerá nezisková činnost byla také na podkladě občanských iniciativ. Za socialismu ale veškerou iniciativu převzal stát a zničil tím i iniciativu lidí.

V devadesátých letech vznikaly neziskové organizace takřka živelně. Řada z nich se dodnes snaží pomáhat lidem v různých sociálních situacích. Jak na tu dobu osobně vzpomínáte?

Tehdy jsem měla možnost jít do politiky, pokud bych chtěla. Ale mě byla sociální práce bližší. Jako socioložce i jako ženské, která prošlo mnoha a mnoha zaměstnáními a zkušenostmi. Poznala jsem, jaké sociální problémy se objevují například ve zdravotnictví. Jako „každej slušnej člověk“ jsem byla zavřená, řeknu-li to s nadsázkou. Poznala jsem, jaké holky se do věznic dostávají a kde jsou tam kořeny sociální práce. To byla zajímavá reflexe. A když jsem viděla, kdo vede katedru sociologie, kdo mě chce rehabilitovat, tak jsem si řekla, že tam se vrátit nechci. A pokusím se iniciovat a zhodnotit to, co jsem poznala. Pomohlo mi množství kontaktů ze zahraničí. Především to byli Holanďané, Rakušani… Západní Němci pochopili, že jsme teritorium, kde by mohli pomoci. Takto jsem se dostala do západoevropského neziskového sektoru. A západ pomohl, dal našim lidem první školení.

Neziskové organizace se v posledních třiceti letech výrazně profesionalizovaly, musí splňovat přísné standardy kvality. Ale nálada ve společnosti jako by se obracela opačným směrem proti nim. Kde se podle vás bere v lepším případě rezervovanost a nedůvěra, v horším případě až nenávist k neziskovým organizacím u nás?

Lidé nechápou podstatu. Oni vidí, že je to nezisková organizace a dotyčný tam bere peníze. Je nutné vysvětlovat, že neziskový sektor není dobročinnost. Neziskový sektor zastupuje stát. Je to tak efektivnější a levnější. Podívejte se, kdo poskytoval za první republiky pomoc vdovám a sirotkům? Neziskovou činnost vyvíjeli i Sokolové, kteří se přirozeně starali o své nejstarší členy. Je potřeba o sociální práci mluvit, vysvětlovat a zdůrazňovat v čem je význam. Souvisí to s rozvojem občanské společnosti, jejíž jsem stoupenkyní.

Zmiňujete občanskou společnost. Přestože jsou Češi poměrně štědří u příležitostných sbírek a jsou schopni se solidárně semknout a vybrat i větší obnos peněz. Proč se dobrovolnickým aktivitám věnuje poměrně malé procento společnosti?

Také dobrovolnictví bývalo zvykem, než všechno převálcoval stát. Stále je sociální oblast spojována s charitou, což je jen jedna část spektra. Bohužel přežívá mínění, že platíme daně, tak ať se stát postará. Není zde chápán rozdíl mezi tím, na co se platí daně a neziskovým sektorem. A něco jiného je pak spontánní občanská iniciativa. Člověk musí být ke společenské odpovědnosti vychováván. Jako holčička jsem vnímala rozdíl mezi složenkou, kterou je potřeba platit a tím, co se dává dobrovolně vedle. Vnímání dobročinnosti je součástí bohatství společnosti. Kořeny mohou být v náboženství, ale bylo na obcích postarat se o své chudé. Když byla obec bohatá, měli se i chudí lépe. Jejich polévka byla lepší než v chudší obci. I chudí měli pak zájem, aby obec vzkvétala. V mnoha románech padá otázka, kde jsou vaši obecní chudí? Takže také pohled na obecní chudé je zprávou o bohatství společnosti.

Češi šili roušky, byla cítit větší solidarita. Co nám dala pandemie?

Pozoruji zásadní změny. Lidé občas nadávali na práci. Nyní si mnozí v souvislosti s pandemií uvědomili, že nevědí, co ve svém volném času dělat. Je to velké zjištění, které v této společnosti zůstane po dvě generace jako zkušenost… Každý by totiž měl mít čas a program sám pro sebe. Druhou změnou je konečně pocit světa jako celku. Dosud jsme stále vnímali hranice. Virus ale zasáhl všechny bez rozdílu. Najednou si lidé uvědomují propojenost. Druhý je stejně zranitelný jako já, ať už jsou mezi námi jakékoliv rozdíly, sociální, náboženské či jakékoliv jiné. Evropa se také podle mého mínění nebude v budoucnu lišit od ostatního světa. Budeme se vnímat na úrovni celého světa.

Jakou prestiž má podle Jiřiny Šiklové sociální práce jako profese? Měl pohřeb sovětského vůdce Brežněva něco společného s péčí o odložené děti? Proč nešla do politiky? A co si myslí o sociálních sítích?