Pavel
Váňa

Centrum bydlení funguje teprve 3 roky, co bylo impulsem k jeho vytvoření?

Původním impulsem bylo vytvořit metodiku městského bydlení v Liberci. Když porovnám, jak to fungovalo před tím a jak to funguje teď, tak jsme vytvořili systém v přidělování bytů. Vedeme si databázi žadatelů bydlení, do bytu se vybírají žadatelé, kteří v minulosti neměli možnost se k bytu dostat, protože neměli dostatečné kompetence dodat veškeré materiály, popřípadě to vzdali na prohlídce, kde bylo dvacet třicet čtyřicet domácností na jeden byt. Vytvořili jsme tím možnost rozumného zabydlování do městských bytů, šanci nyní má se dostat každý, kdo nedluží vůči městu Liberec. Kromě přijímacího procesu jsme vytvořili i podporu pro zabydlené domácnosti. Když s námi spolupracují, pracujeme na tom, aby si bydlení dlouhodobě udrželi. Když jsem si dělal rešerši, zaujala mě poměrně široká nabídka služeb – od poradenství a asistence v oblasti bydlení, terénní program až po přístup Housing First zejména pro lidi bez přístřeší. Když se zastavím u terénního programu, dovedu si snadno představit, jak ten vypadá například u adiktologických služeb. V čem je naopak jiný terénní program u služby, která se zabývá bytovou nouzí a zabydlováním?

Když to porovnám, v minulosti jsem pracoval v adiktologických službách jak v terénu, tak v K-centru, hodně pracujeme s motivací klienta, velkým rozdílem je aktuální motivace klienta v terénu. Je to hodně o tom teď a tady. Potřebuji rychlou výměnu, potřebuji pomoc v hmotné nouzi. Terénní programy to řeší v rychlosti a motivaci klienta. V bydlení je motivace dlouhodobá, vše se řeší více dopředu. Samotné zabydlení trvá i měsíc dva, protože jsou to procesy magistrátu a městské byty. Pracujeme na motivaci chtít jít do tohoto bytu. Pracujeme také hodně se standardními asistencemi, úřadem práce, lékaři, když je potřeba. Klienti si musí oťukat, co všechno je potřeba. Když máme klienta zabydleného, už má svůj byt, má podepsanou smlouvu, u programu Housing first má byt vybavený. Snažíme se ve spolupráci s nábytkovou bankou připravit byt před tím než do něj klient půjde. Když jde z ulice, nemá totiž nic. Základem je lednička, postel, skříň, aby se tam klient cítil dobře.

Snažíme se více plánovat, dodržovat časy, termíny. Musíme v rámci počtu klientů, které máme, držet harmonogram. Musí se zaplatit nájem do konce měsíce, musí se zaplatit elektrika, do tolika dní se musí dodat podklady na úřady. Řekl bych, že je to tréninkový způsob pro klienty, aby se naučili, když nemají kompetence, a tak je získali. Aby se v bydlení i v životě udrželi. Práce... v rámci terénu s klienty řešíme i práci, chodíme k nim domů, tam kde bydlí nyní - squat, místa kde se nacházejí, před tím, než dostanou byt. Jiným terénním službám, například drogovým, je osamělost a samota, se kterou jednotlivci, kteří přechází do městského bytu, hodně bojují. Je to kvůli tomu, že jsou najednou vytržení ze sociální skupiny squatu, náměstí, kde mají svoji partičku. Najednou jsou sami v bytě a je to po “x” letech něco nového.

Jak prožívají zabydlení první dny samoty?

Hodně mapujeme. Už v části, kdy připravujeme klienta na vstup do bytu, snažíme se zjistit, co ho baví, jestli má rodinu, nějakou základní síť kolem sebe. Jak to má s kamarády. Jsou to opravdu kamarádi, nebo soukmenovci na ulici. Budujeme vztah s klientem, postupně s ním hledáme možnosti, jak trávit volný čas. Máme nyní příklad klienta, kterému jsme zařídili invalidní důchod, dostal přeplatek, mluví často o tom, že se cítí být doma sám. Chodil jsem k němu častěji, jak dostal invalidní důchod i zpětně, mohl si koupit kytaru. Řešíme cvičení. Prostě hledáme pro klienty další činnosti. Dělali jsme s nimi vánoční večírek, na něm jsme spolu zpívali, každý z pracovníků něco napekl. Proběhlo to u nás v kanceláři, v zasedačce... Snažíme se, aby se v životě necítili sami. Pomáháme jim hledat i jejich rodinu a pokoušíme se zprostředkovávat kontakt s rodinou. Bývá to o tom, jak moc rodina chce.

Ty jsi přišel do Centra bydlení Liberec z adiktologických služeb. Proč tato změna?

Asi byl čas posunout se k jiné cílové skupině. Nějakých osm let mé práce v sociálních službách před centrem bydlení jsem strávil v adiktologických službách. Je to úžasná zkušenost, do budoucna bych se tam možná rád vrátil. Když se objevila nová možnost nastoupit na centrum bydlení, šel jsem. Tady máme obrovský zásah různých cílových skupin, ať už jsou to lidé ohrožení nějakými závislostmi, sociálním vyloučením, zdravotními či psychickými potížemi.

Co ti udělalo v práci v poslední době radost, je nějaká taková situace, třeba i ve vztahu ke klientovi?

Hodně bojujeme i s neúspěchy. Ale co se týče radosti, je to cokoliv, co se klientovi podaří a pomůže mu.

Centrum bydlení Liberec je oddělené pracoviště odboru sociální a bytové politiky Magistrátu města Liberec. Netříští se občas role? Na jednu stranu hájí zájmy klientů před úřady, na druhou stranu jsou "součástí" veřejné správy. Zvládají najít rovnováhu? Za svoji činnost získali Výroční cenu České asociace streetwork ČASOVANÁ BOTA 2023.