Viktor
Mravčík

Jak se nyní daří české drogové politice?

Česká drogová politika se má chronicky dobře dlouhodobě. V posledních pár týdnech se má velmi dobře a má šanci se mít ještě lépe.

Co jí prospělo?

V posledních pár týdnech došlo ke změně vlády, která předznamenala také změnu na pozici jednak národního koordinátora a pak vůbec změnu v koordinaci protidrogové politiky, respektive politiky v oblasti závislostí, jak jsme se v poslední době naučili říkat, protože je to nejen o takzvaných drogách, ale také o fenoménu nejrůznějších forem závislostí.

Před několika měsíci bylo tématem, že by se drogová tématika dostala pod jiný resort. Je to stále ještě aktuální téma?

Momentálně je jasný příslib, vyjádřený i ve vládním prohlášení, klást na drogovou politiku a na některé s tím spojené principy velký důraz. Ale uvidíme ve střednědobém výhledu. Vždy je to ve vlnách. Byl jsem na Úřadu vlády vedoucím Národního monitorovacího střediska téměř dvacet let a pokusů o změny za různých vlád bylo několik. Z různých důvodů, různě motivovaných… Momentálně je situace stabilní.

Když se o Česku mluvilo jako o premiantovi drogové politiky v Evropě, zmiňovalo se především harm reduction a související aktivity. V rámci odchodu z NMS jste se nechal slyšet, že nám trochu ujel vlak.

Přesně tak. V devadesátkách jsme zareagovali jako jedni z prvních zemí bývalého sovětského bloku na novou společenskou a drogovou situaci. Dokázali jsme formulovat už v té době moderní racionální politiku s moderními prvky. Například harm reduction čili snižování rizik jako princip prevence tam byl od počátku. Snižování škod jako cíl či strategie je to nejúčinnější, ne-li jediné účinné, co v drogové politice funguje. Měli jsme štěstí, že jsme byli inspirováni správně a na správných místech byli správní lidé. Štěstí jsme měli po celou dobu historie fungování drogové politiky, dělali to lidé, kteří problematice rozumí, mají správné principy politiky založené na důkazech a snažili se uplatňovat moderní prvky… Dokázali jsme využít okna příležitostí se zavedením opatření a systémových změn. Štěstí přálo připraveným. Expertní základna a pool lidí, kteří tvoří obor a mezirezortní prostor je důležitá.

V polovině devadesátých let se objevila heroinová epidemie. Otevřely se hranice a drogy se objevily na otevřeném černém trhu. Ty, které zde do té doby nebyly. Tehdy jsme si mimochodem mysleli, že se pervitin a domácí výroba stane minulostí. A on přetrval do dneška a je pořád tou hlavní tvrdou drogou. Nicméně tehdy se na to zareagovalo dobře, systémově, peníze se vyčlenily, struktura se definovala, okresní koordinátoři a komise. Vypadá to jako byrokracie, ale ono to zafungovalo. Vznikala zařízení, programy pro uživatele drog, káčka, terénní programy, terapeutické komunity, postupně ambulance, doléčováky. Kontaktní centra vznikala jako jedna z prvních zařízení, hlavně budovaná nestátními organizacemi, a ta dokázala zachytit rizika spojená s šířením infekčních onemocnění, HIV. Přestože máme jeden z nejvyšších počtu injekčních uživatelů drog v Evropě, pořád se u nás mění skoro nejvíce stříkaček na hlavu. Dvě tři země jsou před námi. Máme na druhou stranu stále co dohánět. Ale jak jsme prudce začali, tak ve zmiňovaném harm reduction nám nakonec ujel vlak.

V čem konkrétně nám ujel vlak?

Asi deset dvanáct let zpátky se vývoj zabrzdil a rychlost zpomalila. Řada intervencí v oblasti harm reduction není u nás dostupná, nebo se objevila až nedávno. Například naloxonový program. Program distribuce naloxonu, což je jednoduše řečeno protijed opiátu, podává se při předávkování a odvrací fatální důsledky v podobě úmrtí. Jedna z esenciálních intervencí v oblasti. Zavedli jsme jí teprve loni v sedmi městech a 14 programech. Museli jsme překonat celou řadu spíše byrokratických bariér, je to vlastně levné, jedná se o nosní sprej za pětistovku, celkově tedy jde o desetitisíce v korunách. Rezistence proti tomu byla spíše v byrokratických bariérách, jak jsem řekl.

Intervence, které se ukazují jako funkční, typu aplikačních místností, nebo programu testování drog, které nemají zdaleka jen účel, že se uživatel dozví složení a je varován před nebezpečnými příměsemi v látce, u nás zatím dostupné ale nejsou. Zdaleka nejsme už v této oblasti v Evropě premianty a měli bychom to dohnat.

Bude v České republice aplikační místnost?

Bude, asi brzy. Mluví se o tom dlouho. Důvody, proč aplikační místnost zavést, jsou tady pořád. Jednak důvody zdravotní, tedy infekce a předávkování, jsou to i rizika bezpečnostní, nebo v oblasti veřejného pořádku. Je to ve vlnách, ale v poslední době je to naléhavé, zejména v Praze, například na Praze 5. Byť jsme svědky přetahování mezi městskými částmi, hledání jednostranných řešení, silových, vytlačit uživatele, balonový efekt, to k ničemu nevede. V Praze je nedostatek i jiných programů. Nízkoprahových programů v Praze je strašně málo. Tři kontaktní centra, z nichž dvě jsou situovaná na Smíchově je zoufale málo. Byť terénní programy se to snaží sanovat. Situace okolo substituční léčby je strašná dlouhodobě. V souvislosti s válkou na Ukrajině se vše ukazuje v plné nahotě a problémy vybublají o to více. Stejně jako za covidu … Naštěstí nyní mezi válečnými uprchlíky je relativně méně uživatelů drog, než je jejich prevalence na Ukrajině.

Jak jsme na tom s ohledem na válečné uprchlíky z Ukrajiny? Jsme v ohledu terénních služeb připraveni? Máme kvalitní primární prevenci ve školách? Řídíme se příliš přísnými drogovými zákony?