Markéta
Hronková

Při přípravě na dnešní díl jsem si prošel zákon, jak definuje obchodování s lidmi a překvapil mě počet jeho forem. Možná hned ze začátku představme, se kterými formami obchodování s lidmi se setkáváte při práci s klientem či klientkou nejčastěji?

Bylo by dobré říct, že obchodování s lidmi znamená, že někdo někoho nutí pracovat, případně dělat něco jiného, co ten člověk nechce, a kořistí z toho. Dvě nejčastější formy u nás jsou nucená prostituce, to znamená nucení do sexu, ze kterého kořistí pak pachatel, a nucené práce. V podstatě jsou to takové moderní formy otroctví, ale my neradi používáme slovo otroctví, protože má tu severoamerickou konotaci.

Zmínila jste sexbyznys, je to nejzávažnější forma obchodu s lidmi, se kterou se setkáváte v praxi?

Myslím si, že se nedá říct o jakékoliv formě obchodu s lidmi, jestli je závažnější než ta druhá. Vždy je to obrovský zásah do lidské integrity člověka. Myslím si, že ta, kde se liší míra závažnosti, je potom třeba ten způsob donucení, kdy se pak může jednat o fyzické donucení, o násilí, ale všechny ty formy jsou obrovským zásahem do života člověka. Nucená prostituce, sexbyznys je více známý i z filmů a z různých příběhů, než jsou třeba nucené práce nebo nucené žebrání, případně nucené sňatky.

Spolupracujete v La Stradě s policií?

Rozhodně. Samozřejmě se řídíme tím, co si přeje klient nebo klientka, to znamená, že pokud si nepřeje spolupracovat s policií, tak my jako sociální služba nemůžeme jít přes jeho či její vůli. My nemáme oznamovací povinnost, abychom ty lidi neohrozili, ale vždy se snažíme našim klientům vysvětlit, že je důležité to nahlásit, že je důležité to s policií řešit.

Máme vynikající spolupráci, jak už třeba s krajskými ředitelstvími, které se specializují na obchod s lidmi nebo hlavně s národní centrálou pro boj s organizovaným zločinem, kde k našim klientům a klientkám přistupují velmi citlivě a jsou si vědomi toho, jaký zásah do jejich života ten trestní čin způsobil.

Existují nějaké případy, na které v terénu narážíte, kdy oběť třeba neví, že je obchodovaná? A jak v pohledu sociální práce k tomu přistoupit?

Těch případů je i 90 procent, kdy člověk neví, že je obchodovaný. On ví, že se děje něco špatného, ale neumí to vydefinovat. Ten trestný čin je poměrně složitý i pro odborníky. Nicméně La Strada má vyhotovený “self checklist”, to je 10 jednoduchých otázek typu; vzali vám doklady? Nutili vás dělat něco…? (...) A tohle máme v 10 jazycích a náš terénní tým tyto materiály distribuuje a zároveň mluví s těmi lidmi. Samozřejmě pokud je to bezpečné pro ty lidi.

Na jaká místa se dostávají teréňáci, jaké lokality navštíví?

Vždy říkám, že [teréňáci] jsou nejlepší zemědělci v Česku, protože mají přesný přehled například o sklizních, protože to jsou místa, kde je zapotřebí velký počet pracovní síly a dochází tam velmi často k vykořisťování. Dále jsou to velké stavby, velké úklidové firmy, velké hotelové komplexy. V podstatě hledáme místa, kde je vysoký počet nízkokvalifikované práce. To znamená, že tam firmy naváží velký počet lidí, kteří se mohou dostat do vykořisťovací situace. A pak samozřejmě reagujeme také na tipy a informace, které dostáváme třeba přes SOS linku.

Jak se může potenciální oběť dostat do kontaktu s vykořisťovatelem?

Je to poměrně jednoduché. Záleží samozřejmě na tom, jaký typ oběti si obchodník - pachatel vytypuje, ale poslední dobou máme zkušenosti, že hledají lidi na hlavních nádražích, před azylovými domy, před různými noclehárnami, před úřady práce. Prostě tam, kde ví, že jsou lidé, kteří jsou v nějaké obtížnější sociální či ekonomické situaci. Víme, že to probíhalo u různých center, kam chodili, zvlášť v počátku války, ukrajinští uprchlíci a uprchlice vyřizovat věci. La Strada tam monitorovala - stejně tak jako policie - pohyb právě lidí, kteří se je snažili nějakým způsobem zneužít a vylákat vlastně do té obchodovací situace.

Pozorujete nějaký aktuální trend, vývoj v obchodu s lidmi, například v oblasti nové formy nátlaku nebo nového způsobu vykořisťování?

Myslím si, že trendy jsou v poslední době velmi obdobné. Zaprvé se zvýšilo razantně vnitrostátní obchodování, kdy Češi obchodují české občany a občanky a nebo i jiné národnosti, které jsou v rámci Česka, takže nedochází k překročení hranic. A druhá věc je posun od brutálně násilných forem donucování, které byly třeba v těch 90. letech 20. století, k sofistikovanějším formám, psychologickému nátlaku, zneužívání závislosti, zneužití bezmoci. Je to trochusofistikovanější, i když samozřejmě i k tomu násilí stále ještě dochází.

V jaké fázi s klientkou či klientem otevřete téma návratu na trh práce. A je to vůbec téma?

Je to jednoznačně téma. Téměř v 90 procentech práce s naší klientelou je oblast bydlení a návrat na trh práce.

U veškeré aktivní klientely po nějaké stabilizaci, po prvních krizových týdnech, poté, co se vyřeší zdravotní záležitosti a člověk se nějakým způsobem opravdu zklidní a stabilizuje, tak hledání práce a hledání bydlení, případně řešení dokladů, to jsou většinou první tři zakázky v individuálním plánu, které se řeší.

A jak běžné je, že se poté vrátí k původní profesi?

Tam je otázka, co myslíme tou původní profesí. Myslím si, že tady bychom se měli bavit spíš o tom, že je tam návrat na stabilní trh práce, než řešit, jestli se vrací k původní profesi, či ne.

Velmi často u nás klienti projdou nějakou rekvalifikací, že se rozhodnou, že budou dělat něco jiného, což může vést také k tomu návratu do stabilního prostředí, ale myslím si, že i pro ně i pro nás je podstatné, že se vrátí na trh práce a vrátí se na něj oficiálně a hlavně vybaveni informacemi o tom, na co mají nárok.

Rozhovor vedl Jan Louženský, odborný asistent v České asociaci streetwork.