Tomáš
Příhoda

“Za kasou se s klienty bavíme jako běžní lidé v práci o zdánlivě obyčejných věcech, ale můžeme se dozvědět důležitá témata z jejich života, a mapujeme potenciál jejich ohrožení, destabilizace nebo naopak potenciál rozvojových témat.“

Ve studiu podcastu ČAS od ČASU byl už bývalý dlouholetý streetworker. V současnosti pracovník pro podporu v tzv. sociálním podniku Restart shop a také letošní finalista na ocenění Czech Social Business Awards Zlatá vážka Tomáš Příhoda, sociální pracovník Restart shopu.

Během podcastu nahlédneme do prostředí sociálního podnikání, tréninkového zaměstnávání, a do toho, jak tato specifická terénní práce s klienty vypadá. Jaké jsou příběhy lidí, kteří prošli Restart shopem? Praxe sociální podnik zná, ale zákon zatím nikoliv. Budeme se věnovat připravovanému Zákonu o integračním sociálním podniku. Chybí bývalému terénnímu pracovníkovi ulice? A vrátíme se ještě k ocenění Zlatá vážka.

Poslechněte si podcast s Tomášem Příhodou.

Zlatá vážka je ocenění sociálních podniků a jejich zaměstnanců za výjimečný přínos pro společnost. Byl jsi mezi třemi finalisty této ceny v kategorii asistent roku za sociální podnikání. Nominaci jsi v první místo neproměnil, ale jak samotnou cenu vnímáš a co pro tebe tento úspěch znamená?

Pro mě určitě je to velký úspěch, jsem velmi rád za nominaci, které si velmi vážím. Jsem rád, že si někdo všimne, že děláš dobrou práci... Letos bylo přihlášených celkem hodně, do všech kategorií bylo přihlášeno asi 180 organizací a jednotlivců. Být mezi prvními třemi rozhodně neurazí.

Za co myslíš, že jsi se dostal do finálního výběru asistentů roku?

Zbývající dva kolegové v této kategorii byli opravdu asistenti v pravém slova smyslu. Jeden měl v zemědělství na starosti 30 lidí, učil je práce na zahradě, sázet stromy a pečovat o ně. Druhá paní má na starosti v Neratově celistvý projekt od pivovaru, ekozemědělství až po provoz penzionu. Na starost měla personál penzionu. Já se více věnuji rozvoji oboru integračních pracovních míst a tréninkového zaměstnávání vedle klientů v Restart Shopu.

Co si máme všechno představit pod pojmem sociálního podnikání, co všechno do něj spadá a jaké typy lidí a s čím se potýkají?

Je to velice široká kategorie, obzvláště v České republice, kde teprve vzniká zákon, který by upravoval a zarámoval, co je sociální podnikání, co je sociálně prospěšný podnik. U nás jsou zatím, myslím si, dva typické modely, které se mezi sebou prolínají. Máme chráněný trh práce, kde lidi někdo natrénuje a pak už tam pracují, dokud to oběma stranám dává smysl. Je to více o "podniku" a podnikání se zaměstnanými hendikepovanými lidmi. Ten druhý přístup, který razíme my v České asociaci streetwork, v Restart shopu, je o vytrénování lidí na přestup na otevřený trh práce. Ve chvíli, kdy je dotyčný člověk hotový zaměstnanec, je to ten správný čas, kdy nás může opustit a být prospěšný jinému zaměstnavateli jako připravený zaměstnanec.

Takže ten první přístup je inkubátorem, kde lidé fungují v bezpečném modelu, druhý je tranzitní místo, které je má posunout dále...

Přesně.

Už zaznělo, že v rámci České asociace streetwork konkrétně pracuješ jako pracovník pro podporu v Restart shopu. Co jsou Restart shopy?

Jde o dva charitativní obchody, které v jednom okamžiku zaměstnávají až pět osob na tréninkových pracovních místech. Ta místa jsou na rok, to znamená, že typicky po roce nás opouštějí a jdou v ideálním případě na volný trh práce. Jsou tam zaměstnáni na pozici prodavačů. Komunikují se zákazníky, pracují s kasou, doplňují zboží, učí se ale také cenotvorbu a zdobit obchod a výlohy. Nabírají za celou dobu, co jsou u nás, celou řadu kompetencí a schopností, které se jim následně mohou hodit u dalších zaměstnavatelů. Máme Zásilkovnu a Balíkovnu, takže se učí pracovat se zásilkami. To vše se jim může hodit dále v maloobchodu.

Pracujete s darovaným zbožím. Mohu já něco přinést do Restart shopu?

Určitě můžeš. Byl bys v pozici zákazníka, který chápe myšlenku cirkulární ekonomiky. Přinesl bys nám dary, které si roztřídíme, poděkujeme ti. Roztřídíme si je na prodejné a neprodejné, na sezónní a nesezónní zboží. Pak se zaměstnancem naceňujeme podle předem daného rozsahu. Tréninkového zaměstnance učíme zorientovat se v cenách. Učí se vnímat rozdíl v cenách, proč jedna košile je za sto padesát korun a druhá za stovku.

Co nechtěné zboží, které se nedá prodat?

Snažíme se uplatnit cokoliv., Ale pokud máme oblečení, které na prodej není, máme způsoby, jak ho uplatnit. Například, když dorazí dětské oblečení, které v současné době neprodáváme, kontaktujeme sociální služby, které by to potenciálně mohlo zajímat - azyly s dětmi, denní centra pro maminky s dětmi a nabízíme ho tam. Dost často si k nám pro něj přijede Naděje či Armáda spásy. Když se to neudá ani tímto způsobem, tak se oblečení ještě nabízí v rámci platformy Místní místním, již jsme součástí. Proto k nám často přijdou lidé takzvaně na voucher, který předplatil a dostal se k potřebným lidem, kteří si vyberou v obchodě nějaké oblečení. Ve chvíli, kdy tam vouchery žádné nejsou a nebyli bychom schopni sociálně slabého obléci, použijeme tohle oblečení, nevhodné na prodej, ale je funkční. Úplně poslední způsob je, že k nám přijede jednou za měsíc svoz Červeného kříže, který si oblečení odveze.

Kde lze předplatit zmíněné vouchery?

Přímo na obchodech. Lze poslat také na účet, na stránkách je uveden. Nebo si přijít něco koupit do Restart shopu a tam následně i předplatit voucher, který má vždy hodnotu až dvě stě korun. Při cenách v Restart shopu se za něj lze celkem dobře obléci. Ale pokud ten člověk potřebuje na zimu bundu, boty, teple se obléci, nebazírujeme úplně na uvedené cenovce. Takovému člověku dáme oblečení, aby se oblékl.

Prodej darovaného zboží není hlavním posláním Restart shopu, ale je to tréninkové zaměstnávání. Jak konkrétně pomáháš zaměstnancům a pro koho je takové tréninkové místo určeno?

Popíši způsob trénování a pak cílovou skupinu klientů. Trénink probíhá každý den na pracovišti, já a kolegyně Adéla Hanzlová jsme s klienty za kasou a pracujeme tam společně. Učíme je přebírat know-how, zároveň s nimi lidsky mluvíme a probíráme osobní témata. Jako si běžní lidé sdělují v práci věci ze života, jak se mají, co děti, co bydlení. Bavíme se o zdánlivě obyčejných věcech. Ale je to metoda práce, která kopíruje metodu kontaktní práce z terénu. Obyčejným kontaktem tady a teď se můžeme dozvědět důležitá témata ze života klienta a mapujeme potenciál jeho ohrožení, destabilizace, nebo naopak potenciál rozvojových témat s rozumnou mírou intimity. Nenačínáme témata, která by klienty ohrozila, o kterých by neradi mluvili na obchodě před zákazníky. Občas jim říkáme, že některá témata nejsou do tohoto prostředí vhodná a pojďme se o tom pobavit později. Máme tzv. individuální konzultace, kde probíráme nasbíraná témata ze života toho člověka, která ho destabilizují, nebo naopak potřebuje někam rozvinout. Dáváme si dohromady individuální plán, na kterém společně spolupracujeme, řešíme bydlení, finanční situaci, dluhy, právní věci a třeba péči o dítě a výživné, často dávky... Plán se pravidelnými kroky snažíme naplňovat, probíráme, kam se to posouvá, co pro něho mohu udělat já, co klient, co nějaká jiná služba kompetentnější než já, z hlediska právní a dluhové služby...

A pokud bychom se vrátili k té cílové skupině klientů?

Veškeré věkové skupiny od mladých dospělých až po lidi v předdůchodovém věku. Od etnických minorit po lidi v doléčovací fázi či po výkonu trestu. Spíše by se dalo říci s kým nepracujeme. Nepracujeme například s lidmi s aktivní závislostí, nepracujeme s lidmi s těžkými mentálními nebo fyzickými hendikepy, které jim znemožňují dělat práci v obchodu.

Jak se ti lidi k vám dostanou?

Když se v Restart shopu má uvolnit místo, začneme shánět nového pracovníka. Mám hodně moc dlouhý inzerátový email, kde se snažím vysvětlit, o čem místo je, pro koho je místo vhodné...

Rozhovor vedl Šimon Pohořelý, koordinátor projektu Interkulturní práce s příchozími s Ukrajiny.

Podcastová série ČAS od ČASU 2 je podpořena z Projektu Čas pro ČAS CZ.03.02.02/00/22_039/0001363, který je financován Evropskou unií.